Lesná u Znojma 2003

Po otevření odkazu uvidíte kompletní fotodokumentaci srazu. Lesná u Znojma 2003-galerie.

Píše se sobota 6.9.2003. Do hrobového ticha se ve 4 hodiny ráno ozývá zvonění budíku. Máme přesně dvacet minut na hygienu, obléknutí a snídani. Z domova Jendy (řezníka Klínec) vyrážíme ve 4,30 v 5 stupních celsia. Vyjíždí dvě sidecary s posádkou tří osob. Žiži, Řezník a Čáďa. První naše zastávka je na Černém mostě, pro čtvrtého člena naší početné skupiny, Jendu Havanskýho. Po malé opravě mého stroje (jen drobnosti , povolený řetěz, později moc utažený řetěz) vyjíždíme směr Brno dálnice. Máme před sebou asi 300km. Pro naše stroje, ve skvělém technickém stavu, je to sranda. HA HA HA!!!!! Naše stroje jely s větrem o závod. Chvíli vedl on a chvíli mi. První vážná komplikace nastala na řezníkově stroji až asi po hodině cesty (lehce se zadřel). Na druhém stroji bylo vše OK jen na drobnost prokluzující spojky a stříkání oleje z výfuků na vzdálenost až 50 metrů (připomínka majitele "no co je to jen dvoutakt"). Pár ukázek z cesty.

Na místo srazu dorážíme asi okolo 9.30 (průměrná rychlost byla skoro 70 km v hodině).Počasí jak v létě-sluníčko,teplo,holky ukazují své nohy v krátkých sukýnkách a o tom ostatním raději pomlčím.

Skoro v jedenáct doráží i Jiřík (rejpal) a vyrážíme na vyjížďku. První na Vranovský zámek-mimochodem vřele doporučujeme navštívit. (trocha historie) Hradiště vzniklo okolo roku 1100, později jeden z významných královských pomezních hradů. Po požáru r.1655 přebudován na honosný barokní zámek.

Po prohlídce a občerstvení u místního stánku se naše cesta ubírala směrem k Vranovské přehradě.(trocha faktů)Jeli jsme po hrázi, která je 55m vysoká a v koruně dlouhá 295m.Plocha nádrže je 7,6km2,což je největší vodní dílo z první republiky,vniklo v roce 1930-33.Pokračovali jsme kolem Bítovského mostu podél nádrže Vranovským údolím a do Bítova.Tato obec byla zbudována po zaplavení staré obce Vranovskou přehradou . Nějaké foto z vyjížky

Zde jsme udělali další zastávku s možností prohlídky místního muzea vozidel Tatra a dalších zajímavých vozů. Pak se náš peloton, převážně sidecarů, rozjel spět k Lesné, kde jsme my opozdilci postavili stany.

Jen Žiži musel hned jíst (on je taková hubená dvoumetrová chudinka neduživá ). Zaplatili jsme vstupné ve výši 150Kč.V tomto velice rozumném vstupném bylo zahrnuto pivo, los do tomboly, pozornost od firmy Velorexsport a ještě porce selátka. Navíc po otevření obálky nás čekalo překvapení v podobě okamžité finanční výhry od 50 do 150 Kč. , kterou na místě vyplácel zástupce již zmíněné firmy. (Dvakrát výhra za 150 to je příjemné).

Odpoledne jsme si sedli na zahrádce před hospůdkou,dali si pivo a pojídali selátko které se opékalo na ohni. Pokecali jsme o všem možném, hlavně o motorkách (a nějaké té babě), prostě pohoda. Firma Velorexport nám představila nový sidecar, který je opravdu hodně dobrý. Každý kdo chtěl se mohl povozit. Této možnosti jsme pochopitelně využili . Sajdu jsme řádně otestovali a nešetřily. Opravdu se povedla jak designem, tak jízdními vlastnostmi.

Zavítali mezi nás také moravští Hárlejáři a přivezli ukázat opravdový klenot v podobě Harleje z roku 1925 se sidecarem. Mašina jezdila a byla celá v originálním stavu bez jakékoli větší opravy. Oni to ty Dědci uměli a také poctivě vyráběli.

Mezi tím se setmělo a tak se zábava přesunula do hospůdky která je zároveň muzeum historických motocyklů . Tam nás uvítal majitel a zároveň spolupořadatel tohoto setkání ing. Pavel Holcman a zahájil losování tomboly.

Hlavní výhra byl kýbl malbytu., velmi praktické že!? Jenže jak ho odvést na solu nevím, ale zlatá sajda. K všeobecnému veselí byli někteří lehce posilněni alkoholem, změnili se v roztomilé a někteří ještě v roztomilejší. Jenda, Řezník a Žiži měli geniální nápad - fosforovou tyčku, s kterou se běžně svítí, rozebrat a obsahem se pomalovat. "Hráli jsme si prostě na světlušky" Jenže světlušky svítí jen v noci, ale mi je trumfli a svítili pořád, protože jsme se toho sajrajtu prostě nemohli zbavit. Nešlo to umýt. Zkuste to taky!! Vyčerpaní a plni dojmů jsme šli spát. Ráno jsme se sbalili, dali si kafe a vyrazili na cestu k domovu. Jirka vyrazil jak raketa na svém mixéru a mi slabší kubatury jsme se rozhýbali z místa. Po krátkém úseku cesty přesedla Čáďa z místa navigátora na místo řidiče sidecaru. Byla to její první zkušenost s řízením a byla to paráda. Jela jak drak!!!

Domů jsme valili jak závodníci. Rychlost na dálnici neklesala o víc jak třicet pod stovku.

Tak příští rok musíme jet znovu a Jirka musí vyhrát hlavní cenu, jeho polovička Helča plánuje malování.