Postranní vozíky
Přívěsný vozík, pro které zdomácnělo jméno sajdkár, umožňuje spolujezdci značné , téměř automobilové pohodlí a dovoluje také přepravu zavazadel. Motocykl se sajdkárem je dvoustopou tříkolkou, která se vyznačuje dobrou stabilitou, nejméně za všech náchylnou ke smyku. Postranní vozík je výrobně nenákladný, neklade příliš velké nároky na spotřebu materiálu a umožňuje motorizovanou dopravu tříčlenným rodinám, které by se na stroj sólo nevešly. Jsou-li zachovány určité podmínky (váha sajdkáru nesmí převyšovat 60 procent váhy motocyklu, konstrukce vozíku a jeho podvozku musí být tuhá a pevná) a nejezdí-li se příliš rychle, je dovoleno připojovat postranní vozíky i ke strojům nižších obsahů (na příklad 150 ccm). To je velká vymoženost. V dřívějších dobách se považovalo za výstřednost připojovat postranní vozík ke strojům obsahu 250 ccm. Nyní však výkony motorů značně vzrostly, konstrukce rámů je odolnější a čtyřstupňové převodovky umožňují sajdkáru jezdit i v hornatém terénu bez příslušného přetěžování motoru. Je ovšem pravda že spotřeba je vyšší a dosažené průměrné rychlosti nižší než motocyklů sólo. Aby motocykl netrpěl, musíme se sajdkárem jezdit velmi citlivě a ohleduplně. Tyto nevýhody však daleko vyváží výhody.
Postranní vozík se skládá z rámu, kola, karoserie a připojovacího zařízení . Rám má zpravidla tvar čtyřúhelníku, který musí být tuhý ve vodorovné i svislé rovině. Rám je připevněn k rámu motocyklu na třech, čtyřech nebo i pěti místech. U silných motocyklů pamatovali výrobci na upevnění přívěsu a opatřily rám upevňovacími oky, do nichž se vkládají kuželové konce přípoje přívěsu. Oka jsou v nejpevnějších místech rámu. Na rámech slabších strojů však taková oka nejsou. Proto se musí použít objímek, svírajících trubky rámu. Protože trubka je poměrně pružná a objímka tuhá, musí se použít objímek dlouhých, vypodložených měkčím materiálem a objímky musí být připevněny v místech, kde se rám nejméně prohýbá. Kolo přívěsu může být pevné, lepší je ovšem odpérované. Podvozek přívěsu lze odpérovat poměrně lehce. Lže použít listových per, gumy i šroubovaných pružin. Karoserie jsou plechové nebo z polytexu, mají vhodný aerodynamický tvar sedadla v nich jsou vypolštářovaná. Kolo přívěsu se montuje před prodlouženou osu zadního kola motocyklu. Aby se s přívěsem dobře jezdilo, musí mít vozidlo určitý sběh a odklon, jako je tomu u automobilu. Podvozek přívěsu se prohýbá, a proto kola motocyklu musí mít určitý odklon od kola přívěsu, nebo obráceně, kolo přívěsu musí mít odklon od roviny kol motocyklu. Kolo přívěsu má snahu odklánět se do rovnoběžné roviny se strojem, proto že na ně působí určité prohnutí rámu přívěsu dozadu. Proto musí mít kolo sbíhavost, která má prodloužené ose předního kola činit asi 10 mm. U postranního vozíku čs. výroby Velorex 560 činí sbíhavost 30mm vzhledem k odlišnému konstrukčnímu řešení.
Zdroj: Učebnice řidiče motocyklu
Naše vojsko - Svazarm - Praha 1960
